Černohorské šlápoty registruji už pár let, protože akce patří pod CSUT a je to vlastně takový domácí závod — start i cíl v Řečkovicích a trasa vede po místech, kde pravidelně běhám. Ale poslední 2 ročníky jsem měl v tom období Leteckou stovku, takže jsem účast ani nezvažoval. Letos stovka nepřipadala v úvahu (o tom za chvíli), tak jsem sáhl po 34km variantě.
Cesta zpět
Musím se trochu vrátit v čase, protože kontext je důležitý. V listopadu minulého roku jsem si dal plánovanou pauzu od běhu na pár týdnů. Občas jsem si sice něco poklusal, ale spíš pro dobrý pocit. Ke konci pauzy jsem chytil slušnou chřipku a ještě několik týdnů jsem se pak nemohl úplně zbavit kašle, takže prosinec byl běžecky slabý.
Když jsem se tak nějak dal dohromady, s odřenýma ušima jsem aspoň dotáhl osobní výzvu — 53x výběh na Babí lom za rok, což měl být původně jeden výběh týdně. Nakonec to dopadlo tak, že některé „výběhy“ byly 3–4 v rámci jednoho běhu 🙂. Ale s odřenýma ušima jsem to úspěšně doklepal. Ty poslední běhy ke konci roku ale stály za prd, tepy vysoko, bez chuti a forma nikde.
Tak jsem si řekl, že následující rok nebudu nic plánovat. Poslední roky jsem měl už několik měsíců dopředu plán, co pravděpodobně poběžím, ale tenhle bude total freestyle.
Leden byl objemově nejslabší měsíc za x posledních let. Nějak pořád nebyla chuť běhat a po dlouhé době se mi vůbec nechtělo běhat po tmě nebo v zimě, což mi do té doby nikdy moc nevadilo, dokonce mě to bavilo. Teď vůbec. Únor začal podobně — vyběhl jsem jen když se mi chtělo, což velmi často nebylo. Ale někde od poloviny února se to nějak přirozeně přepnulo a zase přišla chuť, dokonce jsem se přistihl, že koukám, co se v blízké době běží někde v okolí. A právě tehdy jsem narazil na Černohorské šlápoty.
34 km byla v aktuálním rozpoložení ideální distance. Ani málo, ani moc, a dá se to s přehledem zbouchat do oběda a ještě mám půl dne s rodinou. Značka ideál.
Slunce, bláto, asfalt
Počasí vyšlo ideálně — asi zatím nejslunečnější den tohoto roku. Ráno bylo sice ještě kolem nuly, ale postupně se oteplilo a při běhu ani chladnější počasí vůbec nevadilo. Pro mě poměrně známá trasa, všechno blízko mého bydliště a míst, kde běhám, takže až na pár úseků jsem v podstatě ani nemusel používat mapu.
Trasa byla super, s pěknými úseky v lesích a dobře běhatelná. Na můj vkus až příliš tažená po asfaltu, ale na druhou stranu — my na kratších tratích jsme se aspoň vyhnuli, až na pár úseků, blátu, kterého je aktuálně v okolních lesích až-až.
Lidí mi přišlo poměrně málo, ale je to možná jen můj pocit. Přesná čísla nevím, ale oproti např. Tišnovské 50 mi ta účast přišla o dost slabší. Asi je ještě na lidi chladno 🙂.
Trasa
Trasa 34km varianty vedla okruhem severozápadně od Brna: Řečkovice → Velká Baba → Kuřim → Lipůvka → Svinošice → Lelekovice → Vránův mlýn a zpět do Řečkovic.
Shrnutí
Letos to byl zatím můj nejdelší běh a po těch měsících útlumu to byl přesně ten impuls, který jsem potřeboval. Žádné velké ambice, žádný plán, jen si vyběhnout a užít si to. A přesně tak to i dopadlo.
Nemůžu zapomenout poděkovat organizátorům za dobře připravenou trasu a celkově super akci. A věřím, že v budoucích ročnících si dám i plnou trasu 💪